Navigace

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Nejoblíbenější fotografie

Nejoblíbenější fotografie

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Vyhledávač firem a služeb

Mobilní rozhlas - SMS zdarma

mobilní rozhlas

Linka 199

Protikorupční linka 199

 

SVM strojírenská výroba Malhotice, s.r.o.

SVM strojírenská výroba Malhotice, s.r.o.

Areál papoušků v Malhoticích

papoušci

Kontaktní informace QR

Kontaktní údaje

 

Mapový portál

Mapový portál

Czech Point

Czech POINT

Mikroregion Záhoran

MR Záhoran

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 9
TÝDEN: 1099
CELKEM: 149458

Obsah

Historie rodu Bojakovských

Bojakovští z Knurova na léně Malhoticích (1626 – 1928)

Bojakovští z Knurova byli jednou ze tří různých slezských rodin, píšících se po Bojakovu a nedalekém Knurovu, osadám v okolí Rybnik na Pštinsku (dnes území Polska). Tam je mezi prvními vzpomíná Matyáš z Knurova (roku 1481). Na Moravě se Bojakovští objevují ojediněle už v 16. století. Jejich jméno je však především spjato s držbou biskupského lenního statku Malhotic, které získali v r. 1626, v bouřlivých dobách třicetileté války. Rodiče Kryštofa Bojakovského, kteří před Bílou horou vlastnili na Moravě dvůr v Ústíně s půl lánem polí v Topolanech a zahradu s obytným stavením na olomouckém předměstí Ostrovech (1609, 1616, 1623), byli Jiří Bojakovský z Knurova a Anežka Olšovcová z Louky, žijící na Pštinsku (1575). Ač katolík, zúčastnil se Kryštof Bojakovský stavovského povstání. Konfiskační protokol z r. 1623 mu uložil odevzdat za trest dluhopis od Jana Šťastného Podstatského z Prusinovic, znějící na sumu 1800 zlatých. Počátkem roku 1626 (22. ledna) koupil Kryštof Bojakovský od Zdeňka Žalkovského z Žalkovic biskupské léno Malhotice, v jehož držbě se v následujících třech staletích vystřídalo devět generací jeho potomků. Nového majetku ale příliš neužil. Za tzv. „mansfeldské rebelie“, asi někdy koncem října r. 1626, byl zabit pravděpodobně štráfujícími vojáky spojených dánských a valašských oddílů generála Arnošta z Mansfeldu (2. října téhož roku obsadili Dánové s povstalci nedaleké město Hranice, které jim dobrovolně otevřelo brány). Na místo tragické události patrně ukazuje jedna z dvojice protějších barokních kaplí, stojících na okraji obce při silnici do Všechovic (v naší době byla kaple na průčelí, zdá se, chybně označena letopočtem 1624). Pozoruhodný je zejména starý pamětní kámen, zapuštěný do země u paty kaple. Nápis z něj však již dávno zmizel díky povětrnostním vlivům. Je pravděpodobné, že obsahoval svědectví o popsané tragické události. A tak dnes už jen dávná pověst o souboji, vážící se k oběma kaplím, leccos napovídá. Kryštof Bojakovský měl s manželkou Kateřinou Blaktovou z Outěchovic syna Matyáše (1605-71), o němž víme jen to, že byl třikrát ženat. Jeho dcera Helena Bojakovská se kolem r. 1646 provdala za vysloužilého císařského důstojníka Václava Želeckého z Počenic (od r. 1661 pána na sousedních, rovněž lenních Všechovicích), který polovinu svého života prožil na evropských bojištích. Matyášův syn František Fridrich Bojakovských (1631-1701) se oženil s Johankou Františkou, dcerou Tomáše Winklera ze Střelic na Rokytnici u Slavičína. Po její smrti v r. 1717 zdědil tento statek další pokračovatel dynastie Bojakovských, František Karel (1682-1753). Jeho osobu dlužno vzpomenout také proto, že právě on dosáhl v r. 1728 (9. 1.) povýšení Bojakovských do stavu svobodných pánů (latinsky „Liber Baro“ – odtud známější tvar „baron“). V r. 1743 ještě rozmnožil „rodinné stříbro“ o statky Hrádek a Mladotice, s Rokytnicí sousedící. Po smrti jeho druhé ženy Anny Kateřiny z Říčan, rozené Rejtinové (+1743) mu připadly opět právem dědickým. Zřejmě díky této paní se stal rovněž majitelem svobodného mlýna a dvora „reiteinského“ v Lipově u Strážnice. Hlavním rodovým sídlem však stále zůstávala stará renesanční tvrz v Malhoticích, vybudovaná snad na sklonku 16. století, do konce 18. století Bojakovskými snad jen upravována. V roce 1891 se Fridrich Bojakovský oženil s dcerou vrchního zemského soudního rady v Brně, dr. Františka Műllera, Charlottou, se kterou měl syna Fridricha /nar. 1894/ a dceru Marii. Syn ale v roce 1912 předčasně umírá, otec jej přežil o 13 let. Fridrich Bojakovský senior zemřel v roce 1925 jako poslední potomek moravské větve baronů Bojakovských z Knurova. Dcera Marie se v r.1923 provdala za Wernera Dietscholda, který přijal jméno Bojakovský a psal se pak Dietschold - Bojakowsky. O tři roky později prodali manželé statek rodinám Janáčkových, Skuherských a Januškových.